Hope.

25. července 2015 v 20:21 |  rok 2015
Je sobota večer. Je sobota večer, já jsem sama doma a zase se mi stýská. Netušila jsem, že to na mě spadne až tak moc. Vím, že když se budu neustále vracet na začátek, bude to jen horší, ale momentálně to tak prostě je. Večer je to vždy nejhorší. On je teď někde bůhvíkde buhvíským a já se tady užírám svojí blbostí a nemám vůbec energii někam chodit.
Jsem vážně naivka. Celý týden čekám na esemesku, telefon, cokoli...a ono nic. To mě psychicky úplně rozdrásává. Když si dva roky, každý den s někým píšete nebo voláte a pak ze dne na den najednou ne...je to zvláštní. A mě prostě jen třeba zajímalo, jak se má..úplné maličkosti, ale prostě by mě to zajímalo. No..jeho asi ne.
Musím se z toho nějak dostat, jinak se zblázním. Zkoušela jsem už hodně věcí...učit se, uklízet, vařit, péct ... nejúčinnější byl včerejší večer v hospodě s nejlepší kamarádkou, která mi ale bohužel na měsíc odjíždí pryč. A víc takových kamarádů nemám, protože všechny své dosavadní kamarády jsem poznala díky němu, takže jsou to NAŠI společní kamarádi. Už se docela těším do školy...řeknu to snad poprvé za svůj život, ale ...už aby začala.
Usekla bych si ruce za to, jak se každou minutu dívám na mobil a čekám, že se něco stane. Je mi to všechno tak nějak líto...
Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.
(John Lennon)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama