Jak se chovat po rozchodu // Jsem pitomá vol.1

4. srpna 2015 v 20:50 |  rok 2015
Asi hloupý název článku, hloupý celý článek a hloupá já, ale divte se nebo ne, já to vážně nevím.

To, co mě přinutilo napsat tenhle článek je fakt, že dnes jsou to 3 týdny, co jsem "dostala kopačky". Pořád to bolí, a jak. Čím déle s tím člověkem jste, tím víc vám potom chybí a tím déle trvá, nežsi zvyknete na fakt, že už mu na vás nezáleží a jednoduše už s vámi nechce být.
Kromě toho, že probrečím polovinu každé noci, z čehož další polovinu se mi zdají sny o něm a jsem pořád úplně mimo realitu, řeším další velký problém - jednoduše nevím, jak se mám chovat, co mám a nemám dělat. Hlavní problém je v tom, že dvě třetiny mých známých jsem poznala díky němu, takže jsou to jeho kamarádi. Světe div se, ale s těmi lidmi jsem si vážně rozuměla a zažila s nimi docela dost zážítků, akcí a všeho možného. No a protože všichni žijeme na vesnicích, které jsou u nás maximálně 5 kilometerů od sebe .. je to pro mě další dilema. Většina našich známých byla popárovaná, takže se dá říct, že jsme byli "první, kterým to nevyšlo" (i když, mě by to směle vycházelo dál, jemu to evidentně nevyšlo), což snáším docela bídně a vážně mě ubíjí jakákoli zamilovaná fotka, ať už je od kohokoli. Tím se dostávám k té hlavní věci a to, že nevím, jak se teď mám chovat. Nevím, jestli mám někam chodit, a když půjdu, jak se mám chovat, když některého z nich potkám? Jak se mám vlastně chovat k němu?
Je to hloupost, vím to. Oni to vlastně byli, dá se říct, moji jediní známí, ne-li kamarádi. Když tedy nepočítám své kamarády ze školy, kteří jsou ale většinou tak 100 kilometrů daleko a svoji nejlepší kamarádku, která je na měsíc pryč. Z toho plyne to, že vlastně ani nemám kam s kým chodit. Což mě vážně mrzí, protože chci někam vyléz a ukázat mu, že mě ten rozchod zase tak nesemlel, i když semlel.
Teď v létě je to snad ještě horší, než kdyby byla zima. Můj "miláček" si vážně vybral přímo ideální období na rozchod. Začínám pociťovat nenávist. Ke všemu, co s ním mám spojené. Občas mám chuť popadnou telefon, zavolat mu a říct mu všechno pěkně z plných plic. Pomalu začínám nesnášet i všechna místa, kde jsme spolu byli. Zajímalo by mě, jestli čas vyléčí i tohle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 4. srpna 2015 v 20:57 | Reagovat

No, já osobně za sebou žádný těžký rozchod nemám, ale obecně pomáhá se zakousnout do něčeho, co prostě zabije myšlenky na cokoli jiného. Pokud ráda čteš, dej si čtecí maraton (žádné romanťárny), pokud ráda sportuješ, vyběhej svoji frustraci, pokud ráda chodíš ven, klidně jdi s lidmi, se kterými ses dosud cítila dobře. To, že spolu už nechodíte, neznamená, že společné kamarády musíš odstřihnout. A jak se chovat před ním? Zkusila bych kamarádsky, normálně, nevnucovat se, ale taky nezdrhat, když ho uvidíš... Asi to bude bolet, ale časem se bolest otupí a všechno se zlepší. :) Držím palce :)

2 Mia Mia | Web | 6. srpna 2015 v 22:41 | Reagovat

bohyňu tak o to napiš knihu a nefňukej tu. :-) V dobrém slova smyslu samozřejmě. Psaním se z toho dostaneš rychleji. Napiš o svém životě o tom všem o tom kdy a jak jsi ho potkala a jak jsi ho ztratila a pak pokračováníí...no kdo víí? Třeba se na scéně objeví někdo jiný. To už je jen na tobě, tvé fajtazii a představivosti, protože tvá představivost vytváří tvou budoucnost. :-* :-)

3 Lůca Lůca | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 22:09 | Reagovat

No, .. narazila jsem na tebe náhodou a tento článek úplně popisuje mé pocity i mou situaci. Rady, které ti tu dávají druzí, jsou skvělé. Nicméně... Chovat se před ním kamarádsky nejde. Mně se i po dvou měsících rozklepou kolena a jeho úsměv ve mně vyvolá neskutečně moc vzpomínek, které mě v tu chvíli začnou bolet a nejraději bych zbaběle utekla. Což ve většině "náhod" i udělám. Vypsat se? To jde. Chvíli. Mám rozepsanou povídku, která mi měla pomoct to nějakým způsobem uzavřít, ale nedokážu to dopsat. Nejde to. Hodně čtu, v práci podávám mnohem lepší výkon, spoustu času zabíjím seriálovými maratony.. Zkoušela jsem i běhat. Nic nefunguje. A když už se mi nááhodou udělá líp, přijde mi od něj nebo od jeho kreténského BFF nějaká zpráva, která mě zase srazí na kolena. Haha! Takže vím, jak se cítíš... A žádná rada na to není. Že to chce čas? Že to máš hodit za hlavu? To jsou krásné rady, ale nejsou funkční. Možná časem, ale přijde to samo a rozhodně s tím nic nenaděláme.
Ať je ti brzy líp :) Víc k tomu říct nejde..

4 Coconutie Coconutie | 18. srpna 2015 v 1:11 | Reagovat

Přesně tohle jsem skoro před rokem taky prožívala .. Zkus všechny své pocity napsat jako dopis jemu .. A napiš tam uplně všechno .. A s těma lidma se normalne bav :) jsou i tví kamarádi .. Myslím že někteří tě pochopí .. Ven někoho a jdi ven .. Někoho o kom viš že ti zvedne náladu :) Hele mě trvalo přes 6 měsici ze s toho dostat .. A to ješte teď mě to občas zamrzi .. Zkus poznávat lidi .. Napiš těm, se ktetýma sis dlouho nepsala .. Ja vím jak moc to pro tebe musí byt tezké ale dělej co máš ráda me vždycky uklidní čtení, jak se vžiju do toho příběhu :) pokud bys chtela budu si s tebou psát a snažit se pomoc :) na mém blogu (www.freedom-is-in-me.blog.cz) je mail .. Můžeš na něj napsat a ja ti dám svůj osobní :) ale havně neztrácej víru .. Všechno bude jednou dobré :) nic netrvá navždy .. Až se na to za nějákou dobu budeš zpátečně dívat řekneš si "To jsem ztratila tolik času jen s ním?" Věř mi :) i když mě neznaš :'DD

5 Em Em | 11. října 2015 v 9:21 | Reagovat

Ahoj, jsme na tom stejně...u mě je to měsíc, co jsem dostala kopačky :-). Nicméně, já jsem byla tak hloupá, že jsem se celý měsíc doprošovala jeho zájmu o mě a kdesi cosi, teď vím, že to byla hloupost a kontakt jsem utnula a snažím se jít dál, i když je to těžké a není den, kdy bych na něj nemyslela...Drž se, nejsi v tom sama..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama