Zmatek

1. srpna 2015 v 15:59 |  rok 2015
Višchni se těší na to, až bude víkend, já se víkendu děsím. Sobota pro mě znamenala jediné - uvidím se s ním..nic jiného mě nezajímalo. A právě proto dneska přichází moje největší krize. Budu si muset zvyknout na to, že sobotní večery prostě budu trávit jinak. Od rána nemám vůbec na nic náladu. Měla bych se učit, protože mě tlačí čas, ale povedlo se mi naučit tak 10 řádků. Mám myšlenky úplně jinde. Vyrazila bych někam, ale nemám s kým. Všechny moje kamarádky jsou buď hrozně daleko nebo pryč.
Chtěla bych jen zjistit jedinou věc a to, proč jsou chlapi tak zabednění. Když teď vidím sebe, jak to všechno pořád řeším, nemyslím na nic jiného a v podstatě to tvoří tak 95 procent mých myšlenek, tak mě vážně překvapuje, že to on tak nemá. To jsou vážně všichni tak chladní k citům? Ne, všichni ne, jen takové typy jako je on. A proč jsem si celou dobu naivně myslela, že takový je? Že mu na mě opravdu záleží a dokáže se kvůli mě vzdát některých věcí? Protože jsem jednoduše naivní byla a nevšímala si toho, že je ve skutečnosti úplně jiný. Už je to víc než 14 dní a já se z toho pořád nevzpamatovala. Piju meduňkový čaj po litrech, jím čokolády, ale nic moc. Pořád mi v hlavě běhá to, jestli si na mě teď třeba jen vzpomene? Přemýšlí nad tím třeba alespoň trošku? Je mu třeba líto? Popravdě, myslím, že to pravda není, ale nějak zarytě se snažím přesvědčovat samu sebe o opaku. Říkám si "Určitě na mě myslí a lituje toho" nebo "On si to určitě uvědomí a vrátí se". Ale jsem spíš ještě víc pitomá, než rozumná. Nezvládám rozumně přemýšlet, teď opravdu ne. Schovala jsem všechny naše fotky, všechny věci, které jsem od něho dostala, ale asi bych musela úplně přestavět pokoj a polovinu věcí vyházet, aby mi ho to tam tolik nepřipomínalo. A taky bych musela přestat kamkoli jezdit, protože kdykoli projíždím přes nějaké místo, okamžitě si vzpomenu, že jsme tam několikrát jeli i spolu .. to bych se ale musela odstěhovat někam do tramtárie, protože jsme spolu byli snad všude.
Jsem naštvaná. Jsem naštvaná na něj, na všechny, na celý svět. Poslední týden se k mé fázi zoufalství a vzpomínání dostala i fáze zuřivosti a naštvání. Občas si říkám, že kdyby tady byl, minimálně bych mu vrazila facku. Jsem příšerná, ale je to tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama