Září 2015

Utíkám

26. září 2015 v 23:11 Psací
Všichni před něčím utíkají. Každý má něco, před čím se snaží schovat, před čím se snaží utéct.

Není to zase tak dávno, co se pro mě můj vlastní život stal něčím, odkud jsem chtěla pryč. Ale copak to jde? Jde nechat svůj život jen tak plynout, nevšímat si ho? Přesně o to už se nějakou dobu snažím. Dozvěděla jsem se, že celou dobu jsem vlastně všechno dělala špatně a že jsem asi nebyla až tak šťastná, jak jsem si celou dobu myslela. Byla jsem zklamaná, znechucená, naštvaná.. no, byla.. pořád jsem. Nepřebolelo to. A jak z toho ven? Jak utéct z něčeho, co pro váš bylo vším?

Zkouším všechno. Chci být zase taková, jaká jsem byla předtím. Ne předtím, ale ještě víc předtím. Snažím se utéct ze svého vlastního uzavřeného světa. Knížky, vana, dlouhé procházky, muzika, jóga, běh, kreslení ... občas už si připadám jako kdyby tohle všechno byla jedna velká psychiatrická léčebna a já v ní jako jediný pacient. Nechci utéct ze svého života, chci ho jen trošku popostrčit jiným směrem.

Podzimní porozchodová procházka

16. září 2015 v 23:08 | M. |  rok 2015
Jak se cítí holky, které poprvé od rozchodu potkají svého bývalého? Nijak. Jen se jim chce moc brečet.

Nejmenuji se

15. září 2015 v 21:38 | M. |  rok 2015
Dobrý večer, nejmenuji se a chci vám toho hodně říct. Protože se nejmenuji, nikdo neví kdo jsem a nikdo mě nezná. Můžu říkat co chci, můžu dělat co chci a nic se mi nestane. Existuji tedy vůbec? Říkám lidem svůj názor, pravdu i lež, říkám jim to, co nechtějí slyšet. Tudíž vlastně existuji. Existuji, akorát nikdo neví kde, jak nebo proč. Žiju ve svém vlastním světě, který mi nikdo nemůže vzít, nikdo mě z něj nemůže vyhnat. Říkám si co chci a nevadí mi, když to vadí ostatním.

A teď vážně. Proč se uzavíráme do anonymity? Možná že před něčím utíkáme, možná utíkáme sami před sebou. Bojíme se názoru ostatních? Bojíme se toho, že námi ostatní budou pohrdat. Bojíme se toho, že se naše názory nebudou někomu líbit a proto je anonymita jakýsi útěk před vším.

Podzimní psavá

8. září 2015 v 21:33 | M. |  rok 2015
Když jsem byla malá, bála jsem se podzimu. Měla jsem strach ze tmy a protože se na podzim začínalo dříve stmívat, brala jsem to jako tu největší zradu. Teď patří podzim k mému nejoblíbenějšímu období. I když někdo tohle období, kdy od rána do večera prší, jako nejdepresivnější část roku, já mám tohle naopak ráda. Je to období, kdy můžu ležet posteli, popíjet čaj, číst knížky, koukat na filmy a nikdo mi to nebude mít za zlé.

(NE)lži mi!

1. září 2015 v 21:32 | M. |  Psací
Polemizováníhodné téma. Je lepší vědět pravdu nebo žít ve lži? Je lepší vědět o sobě všechno nebo se nechat unášet svými iluzemi? Slýcháme rádi pravdu nebo ji čas od času "jakobynic" přeslechneme?