Prosinec 2015

Zn. nesplněno!

29. prosince 2015 v 23:41 | M. |  Psací
A je to zase tady!

Are you..?

25. prosince 2015 v 0:42 | M.
Ho ho ho! (No.)

Vánoční (ne)pohody

23. prosince 2015 v 23:18 | M. |  rok 2015
Plánovala jsem si krásné Vánoce plné odpočinku a relaxu, a místo toho mě stíhá téměř všechno opačné.

Try so hard.

22. prosince 2015 v 19:54 | M. |  rok 2015
Jak se asi cítí holky, které po půl roce potkají svého bývalého? Blbě. A hlavně potom hned musí jít vyzvracet všechny své myšlenky někam, kde to nikdo nebude řešit.

Píšu ti ...

21. prosince 2015 v 19:16 | M. |  Psací
Ahoj.
Píšu Ti, protože jsem na Tebe opravdu naštvaná. Že nevíš proč? Dvacet let děláš jakože neexistuju a najednou bys ráda všechno napravovala? Moje milé druhé já, mám na jazyku tolik věcí, které ti chci říct, že vlastně ani nevím kde začít. Tady je seznam všech (nebo alespoň většiny) věcí, které jsem mohla udělat, kdyby ses ozvala dříve.

Horký zázrak proti zlosti

12. prosince 2015 v 20:23 | M. |  rok 2015
Zrovna teď bych mohla (a možná i měla) být na senzační oslavě kamarádových dvacetin, ale můj panický strach z toho, že bych tam na 100 procent potkala bývalého, mi to nějak nedovolil. Místo toho, abych po dlouhé době vyrazila mezi fajn lidi, koukám na Sám doma, cpu do sebe lentilky, piju kakao a pomalu ale jistě podléhám zoufalství ze středeční zkoušky, na kterou jsem se dneska nenaučila absolutně nic.

Ač se poslední dobou snažím sebevíc, mám pocit, že jsem tak nějak mimo časoprostor. Ani ta vánoční atmosféra není to co bývala. Sice mi dělají radost světýlka v okně mého pokoje, vůně maminčina cukroví i voňavé vánoční svíčky, na které jsem přímo úchylná, ale necítím se tak jako vždycky. V týdnu jsme se spolubydlící vyrazily na vánoční trhy. Moje počáteční nostalgická nálada ze všech objímajících se zamilovaných párů, fotících se u vánočního stromku, byla naštěstí a kupodivu zažehnaná hned po dvou punčích. Kdo by to řekl, že v zimě dokáže troška horkého vína tak působit! Po třetím horkém zázraku, který jsme si vzaly s sebou na cestu, se mi už lehce motaly nohy, avšak hřejivý pocit z toho, jak hrdě jsem se dokázala zbavit deprese, ve mně zůstal ještě celý zbytek večera.

Prokrastinuju jedna radost! Dala jsem si slib, že se během Vánoc budu vážně "šrotit" co to půjde, tak doufám, že mi to vydrží. Zatím ze sebe nijak extra dobrý pocit nemám :))

Find.

8. prosince 2015 v 21:43 | M. |  rok 2015
Že se občas ztrácím? No a?!
Myslím, že jsem začala ztrácet hned o první chvíle, co jsem se na světě objevila. Přes školku, základku a střední to pokračuje až dodnes. Jak to tenkrát bylo? Že si se mnou ve školce nikdo nechtěl hrát, protože jsem nosila brýle? Že jsem celou základku probrečela kvůli tomu, že se mi všichni pořád smáli a říkali mi "brejlovko"? Už tehdy jsem měla chuť se ztratit a už nikdy sama sebe nenajít..
A teď, o pár let později si uvědomuju, že jsem vlastně samu sebe ještě nenašla. Marně se po ní snažím pátrat. No já v podstatě ani nevím, jaká opravdu jsem. Asi se neznám, takže se teoreticky ani nemůžu najít. Ani nevím, jak to poznám..to, že jsem skutečně našla to své "pravé já".

Schovaná

2. prosince 2015 v 18:55 | M. |  rok 2015
Já nevím jak pro vás, ale pro mě stín vždycky znamená něco pozitivního.
Vězměte si třeba takové léto, vedro jako blázen .. budete se ve 40 stupních smažit na sluníčku nebo v 39 ve stínu? Nevím jak vy, ale já vybírám stín. Kdykoliv vyjdu v létě někam k vodě, okamžitě prchám pod nejbližší volný strom. A že se ve stínu nejde opálit? Jo, taky jsem si to myslela, ale po letošním krutém vedru jsem změnila názor. Takže .. v létě jedině pod stromy nebo slunečníky.
Být ve stínu pro mě znamená "nebýt až tak moc vidět", a to jsem přesně já. Jsem přesně takový ten typ, který přijde ráno do prázdné učebny a vybere si to nejzastrčenější místo vzadu u okna, i když jsou všechna ostatní volná. A proč? Protože prostě někdy nechci být moc vidět. Je pro mě občas jednodušší splývat s ostatními, dělat "jakože nic", i když "jakože něco jo".
Stín je prostě občas i fajn :))