Že se občas ztrácím? No a?!
Myslím, že jsem začala ztrácet hned o první chvíle, co jsem se na světě objevila. Přes školku, základku a střední to pokračuje až dodnes. Jak to tenkrát bylo? Že si se mnou ve školce nikdo nechtěl hrát, protože jsem nosila brýle? Že jsem celou základku probrečela kvůli tomu, že se mi všichni pořád smáli a říkali mi "brejlovko"? Už tehdy jsem měla chuť se ztratit a už nikdy sama sebe nenajít..
A teď, o pár let později si uvědomuju, že jsem vlastně samu sebe ještě nenašla. Marně se po ní snažím pátrat. No já v podstatě ani nevím, jaká opravdu jsem. Asi se neznám, takže se teoreticky ani nemůžu najít. Ani nevím, jak to poznám..to, že jsem skutečně našla to své "pravé já".
listopadka51 |
Ono to přijde.. zkus meditaci třeba. Všímej si toho, jak se chováš s různými lidmi, k různým lidem a hlavně sama k sobě. Jinak lidé co nosí brýle prý bývají chytří, tak ti to asi každý záviděl.