Píšu ti ...

21. prosince 2015 v 19:16 | M. |  Psací
Ahoj.
Píšu Ti, protože jsem na Tebe opravdu naštvaná. Že nevíš proč? Dvacet let děláš jakože neexistuju a najednou bys ráda všechno napravovala? Moje milé druhé já, mám na jazyku tolik věcí, které ti chci říct, že vlastně ani nevím kde začít. Tady je seznam všech (nebo alespoň většiny) věcí, které jsem mohla udělat, kdyby ses ozvala dříve.


Škola základ života
Kdybys mi už tenkrát alespoň něčím naznačila, jak se tam budu celé čtyři roky trápit, mohli jsme být všeho ušetřeni. Možná bych ti měla vyčítat i to, na jakou základku mě naši dali, ale za to ty nemůžeš, takže to neudělám. Ale něco ti řeknu, všechny tři školy - jak základní, střední tak i vysoká, byly a jsou vážně výkřik do tmy.

Důvěra v lidi, kterým nelze říkat přátelé
Moje naivita a hloupost a tvoje nezasažení v pravou chvíli způsobily to, že jsem se pěkně napálila. Zjistila jsem, že "d bést kámoška evr" vlastně vůbec "d bést kámoška evr" není a nikdy nebyla, a vlastně jí celou dobu šlo jen o to, dávat mi najevo, jak ona je ta šťastná a já ten "lůzr". Škoda, že jsi mi to neřeklo dřív. A těch věcí, co jsem jí řekla! Ach jo.

Láska aneb "potkala jsem toho pravého, se kterým budu až do konce života"
Tak tohle se nám, holka zlatá, vážně nepovedlo. Já vím, že jsem tenkrát měla hlavu v oblacích, na očích ty nejrůžovější brýle a všechno se to zdálo být úžasný...ale já jsem do něj opravdu zamilovala, a ty, i když jsi věděla, jaký idiot to je, jsi jen stála opodál a nechala mě v tom! Ozvala ses až potom, co jsem to pochopila sama. Fakt díky!

Nikdy nic nedus v sobě - stejně to jednou bouchne
Nikdy jsem neměla ve zvyku dávat své naštvání najevo. Když mě někdo vytočil nebo něco podobného, neřekla jsem mu to hned a zahrabala to někam do hloubi své duše, kde jsem skladovala ty všechny ostatní. A co se jednoho krásného dne stalo? Všechny ty věci najednou přetekly a vybouchly. A ty ses jen smála tomu, jak hloupá jsem byla, když jsem neuměla říct NE.

Můžeš pít co chceš, nebude ti blbě!
Přesně tohle jsem si přehrávala v hlavě mezitím co jsem objímala záchod a hlava mi třeštila jako blázen. Fakt super. Odjakživa víš, že nejsem zvyklá pít a nedokážeš mě včas zastavit a říct, že už je to nad rámec mých možností. Jo, moje sebekontrola tehdy byla ta tam, ale o to víc, jsi na mě měla být zlá ty! Poučila jsem se - už nikdy nebudu pít vodku a víno dohromady. Radím ti dobře, radši to taky nezkoušej.

Na srdci mám ještě dalších x věcí, ale o tom snad příště. Měj se, a doufám, že příště mě v tom už nenecháš!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 22. prosince 2015 v 13:19 | Reagovat

Moc pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama