Kdo jsme?

7. května 2016 v 0:23 | M. |  Psací
Nechci být vulgární ani moc pesimistická, ale článek tohoto tématu chci napsat tak, jak to cítím.



V první řadě si v hlavě skládám obrázek svého ideálního světa. Světa, ve kterém jsem šťastná, spokojená... svět, ve kterém je jen několik lidí, kteří mi nelezou na nervy a kde je všechno tak .. bezstarostně uvolněné. Nemusím se bát, že mě za rohem někdo pomlouvá. V mém ideálním světě není láska, protože ta mi zatím pouze jen ubližovala. Ničí mě i mé blízké, proto bych ji tam nechtěla. Myslím, že by to bylo jednoudušší. Neexistuje tam žádná hloupá moderní technika, žádný mobil ani počítač. Ani hodiny. Čas je tam takový, jaký zrovna chci, nezáleží na něm. Nikdo nikam nespěchá, za ničím se nehoní a nemá žádné starosti. Všechno je jiné.

A teď bych se mohla probudit ze svého krásného snu a být realista. Dnešní svět se mi nelíbí takový jaký je. Nejem tedy zrovna typ člověka, který by byl schopen někdy něco změnit, a proto tady budu jen fňukat nad tím, jak je to všechno hrozné a jak je dnešní svět příšerně zkažený. Ráda bych nefňukala ... ale řekněme si, v jakém světě dnes všichni žijeme. Tedy alespoň já. Kolem sebe mám lidi, kteří jsou plni zloby, závisti, nenávisti a nejsou schopni milovat. Jen sami sebe. Nezajímáme se o druhé a chlubíme se svými úspěchy (a dokonce i neúspěchy) s vidinou toho, že z nás udělají někoho jiného, než ve skutečnosti jsme. Všechno je v lidech a o lidech. Svět si přeci tvoříme sami. Je jen na nás, jaký jej budeme mít. A právě proto mě poslední dobou zaráží to, jak se lidé chovají. Bojují za své úspěchy a neohlíží se kolem. Chtějí být středem pozornosti všech a jsou schopni pro to udělat cokoliv.
Taky bych chtěla být úspěšná, mít vše, po čem toužím a být lepší člověk.
Aneb...
To není v p*deli, to je v lidech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama